Dle dat poskytnutých Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) v Česku momentálně pracuje 797 psychologů, což činí 14,2 úvazku na 100 tisíc obyvatel (data iRozhlas 2/2024). Pro srovnání: v Německu pracovalo v roce 2015 průměrně skoro 50 psychologů na stejný počet obyvatel. I když v Česku dlouhodobě chybí kliničtí psychologové, nově atestovaných je každoročně stále málo. Mezi lety 2006–2009 atestovalo ročně úspěšně 59–61 klinických psychologů, v letech 2015–2022 to bylo již jen 21–48 psychologů.

Klinickým psychologem se člověk stane po minimálně 10 letech od zahájení vysoké školy, přitom tyto údaje neberou v úvahu případnou rodičovskou dovolenou nebo práci na částečný úvazek, která přípravu prodlužuje. Často bývá tedy příprava ještě delší. Přitom psycholog si musí náklady na vzdělávání hradit sám a činí minimálně 700 tisíc korun, spíše více.

Praktickým důsledkem je, že objednací doba ke klinickému psychologovi je průměrně čtyřměsíční, často jsou pro nedostatek kapacity odmítáni i pacienti s akutními potížemi a objednací doby v neakutních případech mohou být až třičtvrtě roku. 

Že poptávka po tomto druhu vzdělání zdaleka předběhla nabídku, si uvědomuje i ministerstvo zdravotnictví, pod které problematika spadá. Údajně se snaží problém řešit alespoň navyšováním kapacit kurzů pro nové psychology ve zdravotnictví. Nicméně problematika vyžaduje komplexnější řešení.

Situace je ještě horší v dětské psychologii. Ačkoliv dětí s psychickými problémy přibývá, což dokazuje například nedávný průzkum, dle kterého až 40 procent žáků devátých tříd jeví známky deprese, odborníků je stále málo.